Tak minulou sobotu (28.7.2012) jsme vyrazili do Bojkovic. Byla tam připravena akce s názvem Battlefield 3. Vzhledem k tomu, že to máme z Práglu lehce z ruky, tak jsme vyráželi v obligátních 6:00. Věřím, že civilisti můžou mít problém vstávat v sobotu v šest ráno,ale trénovaný voják nerozlišuje denní dobu a je připraven do akce 24 hodin denně. A přesně z tohoto důvodu jsme ještě po příjezdu na místo rozlepovali oči a protahovali ztuhlé údy.
Nic na plat, už jsme tam byli a shodli jsme se, že jet hned zpátky by byla škoda. Navlíkli jsme se do výstroje a s chutí očekávali další dění. Naše prvotní nadšení záhy zchladil docela drsně vypadající kopec. Ke všeobecnému veselí jsme se začali drápat na jeho vrchol. Nakonec se ukázalo, že jsme tu horu ze zdola špatně odhadli. Nebyl totiž tak prudký, jak se prve jevil…byl ještě prudší. Když jsme dorazili k základně zbytku světa, teklo z nás proudem
Jak už jsem naznačil, tak jsme byli rozděleni na Zbytek světa a 95ky. Alespoň tak jsem to pochopil, nicméně během hry se ukázalo, že mezi 95kama jsou i Rusáci a Dáni. Akce nesla název Battlefield3 ai podle této hry byla koncipována. V prostoru byly čtyři vlajky, která strana je všechny získala, ta vyhrála. Pak byla v plánu další hra. Hned ze startu jsme šli obhlídnout pole, orgové nám ukázali vlajky, abychom se líp orientovali. Pak se obě strany odebrali na své základny a hra mohla zažít. Začátek byl poklidný a vše se vyvíjelo dobře. Moje osoba ukořistila vlajku číslo jedna a pokračovali jsme ke dvojce. Tu jsme taky úspěšně ukořistili a chystali se na trojku. Teprve až tam jsme narazili na nepřítele…aspoň jsme si to mysleli a posléze se ukázalo, že správně. Já, Michal a Matto jsme hlídkovali v okolí trojky a snažili se zkoordinovat společný útok. Mezi tím se dvojka dostala pod palbu a ve vysílačce Klepil zahlásil požadavek na podpory. Po společné diskuzi a řádném rozebrání situace bylo dohodnuto, že je potřeba poslat ty nejlepší a nejschopnější protože jen ti měli šanci na úspěch…a tak jsem vyrazil, abych jim pomohl. Klepil mě dobře navedl a tak jsem se dostal k nepříteli z boku. Zcela nepozorován jsem se přiblížil a hned první ránou zaznamenal excelentní headshot. Musím říct, že moje nová optika se osvědčila více než dobře. Pak jsem trefil ještě jednoho a o zbytek se postarali obránci druhé vlajky.
Tohle ovšem bylo z mého pohledu konec úspěchů. Postupem času jsme ztráceli pozice, 95ky nás zatlačovali a získávali vlajky pro sebe. V rádiu se skoro nikdo neozýval, postupy se nekoordinovaly a tak se vyhrávat nedá. Nic nepomohlo, že jsem za celou první hru ani jednou neumřel a dokázal získat zpět dvojku, protože byl už konec. Vlastně jsem ani neměl přehled o dění na jiných bojištích. Jak už jsem zmínil, tak rádio většinu času mlčelo. Až teprve ke konci se zdálo, že dojde k něčemu smysluplnému a to když se Michal, Klepil a Vrabčák rozmluvili. První část dne teda skončila pro naši stranu neslavně. Následoval příjemný odpočinek, po kterém se pokračovalo. Tentokrát boj o dvě vlajky. Začátek slibný, kdy jsme ve čtyřech pronikli do hlouby nepřátelských pozic ovšem nenašli jsme vlajku a postupně jsme byli nuceni se odebrat na mrtvoliště. Tou dobou si začal vybírat svou daň těžký terén a nohy už neposlouchaly tak, jako ráno. Druhá hra se nehrála moc dlouho i z toho důvodu, že naši stranu opustilo dost lidí. Ze začínajících cca 18 nás dohrávalo 8. nicméně i tak jsme vzdorovali dvě hodiny. V poli jsme se dost míjeli a tak nevím, jak si vedli ostatní. Pouze Matto v jednu chvíli všem vykládal, jak trefil postupně šest lidí, než ho dostali. Všem nám bylo jasné, že byli maximálně dva, ale nechtěli jsme mu kazit radost a tak jsme jen uznale přikyvovali. Edit Matto ( bylo jich opravdu 6 )Největší překvapení na nás ovšem čekalo na parkingu v podobě Olafa. Náš nový člen k našemu překvapení nebyl vůbec špinavý, což by se dalo nějak okecat, ale že nebyl ani zpocený už neokecal a přiznal kratší spánek.
Musím říct, že akce byla povedená. Dost jsem si dal do těla, poblbnul v lese a vyvětral hlavu. Nové prostory se mi líbily a i hra ušla. Pro příště by to chtělo jen víc domluvit komunikaci s PMR a snažit se koordinovat společný postup.
